Neříkám, že jsem to nečekala. Úpadku a vzájemného nesouznění jsem si všímala už dlouhou chvíli, ale nikdy jsem tomu nevěnovala takovou pozornost. Rok nebo dva už každá naše volná chvíle byla hádka, která končila rozčílením. Definitivní konec ale nastal teprve teď. Nejsem si jistá, jestli odešel úplně, nebo měl jen svůj den blbec. Jisté ale je, že se k pánovi G už nevrátím. Ani, kdyby se záhadným způsobem vůbec prosadil o tom, aby naše vzájemné působení fungovalo přinejmenším dostatečně. Copak jsem toho chtěla tak moc? Po čtyřech letech důvěrného vztahu je to celkem smutné, ale život jde dál a ten můj se od nynějška nese v duchu prosperity, které jsem s ním nebyla schopná. Každým dnem vidím jisté pokroky, které jsem s ním neviděla...