Již poměrně dlouho jsem vám nepředstavila žádnou ze svých postav. A přitom o nich tak ráda mluvím! Nebo spíš píšu, introverti pochopí. Každopádně, když se tak ohlížím ke starším článkům, dochází mi, jak málo jich znáte. Je mi jasné, že mé postavy zřejmě nikoho nezajímají, ale já jim neskutečně ráda dávám prostor. Možnost být skutečnější. Možnost se člověku nějakým způsobem zapsat do paměti.
Nebo se jen snažím vyplnit prázdné místo v mém srdci, protože vím, že nikdy nebudou skutečnými.
Nikdy si s nimi nesednu a nepoklábosím.
Nikdy nenaplním své ideály, které do nich vždy vkládám.
Nikdy nepoznám část sebe samé, kterou jim dávám, aby byly skutečně mými. Jen mými, nikoho jiného.