úterý 31. července 2018

Čevencový Wrap Up

  • Počet přečtených knih: 8 knih
  • Počet přečtených stran: 3.662 stran
  • Nejobsáhlejší kniha: To, Stephen King
  • Nejtenčí kniha: Dej mi své jméno, André Aciman
  • Překvapení měsíce: Šest vran, Leigh Burdugo
  • Zklamání měsíce: Marťan, Andy Weir

pondělí 30. července 2018

Chůva [povídka]



Dobrá brandy za skvěle odvedenou práci, řekla si a upila ze skleničky. Kuchyni zaplavovalo prskání oleje a lahodná vůně marinovaného masa. Stála u plotny a dbala na to, aby se večeře nepřichytla. Rychle zvedla pokličku z hrnce s bramborami, než stihly přetéct.
V domě byl konečně klid. Po celém dni, který byl plný křiku a pláče, žalování a neustálého odsekávání, se dostavil její vytoužený klid. Měla sice spoustu doporučení a kladných recenzí na webu, ale tyhle děti byly malí Satanové, které snad nedokázal zkrotit nikdo. Velkou část viny dávala jejich rodičům. Kázeň tady nefungovala.
Teď už jen čekala, až se vrátí z pracovní schůze. Neustále zvedala oči k hodinám nad linkou a počítala zbývající minuty do jejich návratu. Ručička se zvedala k celé.
Přesně v čas, pomyslela si opět chůva, večeře je skoro hotová. Nevychladne.
Pět minut po osmé ve dveřích cvakl zámek. Na chodbě se ozvalo klapání podpatků a hlasy. Chůva ztlumila sporák a šla je přivítat. Hned mezi dveřmi jí pochvalovali, jak večeře krásně voní. Stěžovali si, jaký už mají hlad.
Ano, tohle jídlo se mi zvláště povedlo, v duchu se usmívala. Sama si pár kousků uzmula.
„Děti už spí?“ Chůva přikývla. „Tak brzy,“ zasmála se matka. „Obvykle je musíme nahánět po celém domě, abychom je dostali do postele.“ Oba manželé se usadili v kuchyni a sledovali chůvu, když si z police brala dva talíře a nandávala na ně maso s brambory.
„Byly unavené,“ vysvětlovala při tom. „Celý den si hrály venku a jen, co jsme přišli, odpadly a hned usnuly. Jsou to moc hodní andílci.“
Nebyla to tak docela pravda.
Měla těch dětí plné zuby.

čtvrtek 19. července 2018

Vdechnout barvu černobílém #2

... tentokrát ale trochu jinak, než posledně.
Pár lidí mě na Instagramu oslovilo s otázkou, ohledně omalovánek. Ať už šlo o to, jaké pastelky používám, kolik nad tím strávím času nebo jednoduše jak to dělám. Po delší úvaze jsem došla k závěru, že by nebylo vlastně od věci o omalovánkách udělat takový fotočlánek, kde bych vám proces takového vybarvování ukázala.
Vybrala jsem si poměrně jednoduchou omalovánku rodového erbu z Hry o trůny. Nebude to trvat tak dlouho ani to nebude tak složité, ale svou úlohu to splní skvěle. Nějaké detailnější obrázky, se scenérií a drobnůstkami, samozřejmě zaberou jak více času, tak víc trpělivosti, kterou já většinou postrádám. Ale hezky od začátku.

K vybarvování používám pastelky od Koh-I-Nooru - Polycolor, se kterými jsem naprosto spokojená. Můžete si je koupit jak samostatně, jaký odstín se vám líbí nebo jaký potřebujete, případně potom v různě obsáhlých sadách. Já mám sadu 36 pastelek, ale protože nejsem schopná vykreslovat bez toho, aniž bych na pastelky netlačila, mám je už takové dost opotřebované. I bez toho ale mají krásnou a sytou barvu. Za sebe je můžu určitě doporučit.
Obvykle začínám pozadím, nejde-li o nějakou složitější omalovánku, kde se v první řadě soustředím na ústřední motiv. Zde jsem začínala podkladem pod rodovým erbem a už jen ten mi zabral nějakých 5 hodin. Neptejte se mě, jak jsem tohoto docílila - tento čas střílím podle dvou muzikálů, na které jsem se podobu vybarvování dívala. To myslím mluví za vše. V mém případě je vykreslování omalovánek činnost na dlouhé tratě, nicméně člověk se u toho příjemně (ne)odreaguje a svým způsobem si potrénuje stínování, případně tam můžeme vidět, co dělají barvy, když je překrýváme dalšími. Zásadně se snažím nedržet jen jedné barvy a stíny ne vždy dělám černou pastelkou. Lepší je si vybrat nějakou tmavší, kterou překryjeme barvou, jakou chceme - pěkně se spojí a obrázek pak bude plastičtější, k čemuž si můžeme pomoct i tím, že přidáme světlejší barvu.
Ačkoliv studuji uměleckou školu, přiznávám, že stíny a světlo si určuji podle sebe, možná i proto, že jsem líná si určovat odkud by mohlo dopadat světlo a kdesi cosi. Obvykle mi to ale plus-mínus vychází. Ve zbytku článku už najdete koláže s kroky, jak jsem při vybarvování postupovala. Pokud budete mít nějaké otázky, určitě ráda zodpovím.


neděle 8. července 2018

Pokud uvnitř duše jsi hudbou...

Musím přiznat, že jsem si po dobu dvou měsíců na blog skoro nevzpomněla. Vlastně bych si na něj nevzpomněla vůbec, nebýt dvou (otravných) lidí, kteří mi neustále připomínali Wrap Up, který jsem ani za květen, ani za červen, nenapsala. Nebyla nálada, ale jak doufám, podaří se mi opět se z tohoto psacího bloku vyhrabat a buď červencový, nebo na rovnou prázdninový Wrap Up bude.

Původně jsem chtěla blok zaměřený na všechno, co mám ráda, ale vůbec nejvíc sem cpu knihy, což mi trochu vadí. Je vtipné, že mám tento článek rozepsaný... od poloviny dubna. A od té doby příliš mnoho dalších kreseb nevzniklo, takže absolutně nemám inspiraci, co dál bych sem měla zveřejňovat. Nějaké nápady? Tímto bych ukončila informační okénko.


Tohle je už takový můj zvyk - kreslit to, co je mému srdci právě nejblíž, jednoduše pomocí kresby ukazovat, co mám ráda. O tom celém je můj skicák, který není ještě snad ani z půlky zaplněný. Je jakousi galerií mého srdce. Andrea Bocelliho neposlouchám dlouho, možná právě od začátku dubna, ale přesto cítím intenzivní dopad na mou osobu, skrze jeho hudbu. Přiznám, že kdyby se mě kdokoliv zeptal, jaký hlas považuji za nejkrásnější, tento tenor by nezůstal zapomenutý. Díky němu jsem začala milovat Itálii a krásný zvuk italštiny v písních.
Přiznám se, že původně měl obrázek vypadat jinak. Měla jsem jinou vizi, než tuto. Nicméně s odstupem musím také přiznat, že se mi to líbí. Možná má zvláštně pocuchaný obličej, na tom mi už však nezáleží. Protože na fotce neměl celé temeno, rozhodla jsem se ho udělat pomyslně vycházejícího ze zlato-stříbrného pozadí, za což jsem se zprvu pleskala do čela, nicméně se mi líbí, jak se pozadí leskne. Bohužel jsem se poučila až později, že bude lepší na to používat akrylové barvy, které překrývají lépe, než tuž. A taky má intenzivnější a krásnější lesk. Příště, a snad i brzy.