Wrap Up | říjen 2017

Už teď vím, že nemám šanci do konce roku přečíst sedmdesát knih - a to ten rok tak nadějně začínal! Přesto je ale nutno říci, že jsem nepřečetla snad žádnou knihu, která by se mi vyloženě nelíbila. Asi nějaký dobrý výběr, jak se zdá. Ani říjen není výjimkou a mně se opět sešlo pár skvělých knih. Nemůžu se bohužel pochlubit žádným novým přírůstkem do knihovničky, ale s potěšením mohu napsat, že jsem si konečně založila bookstagram, o které jsem tak dlouho přemýšlela! A taky jsem si koupila svou první Funko Pop figurku - s mým oblíbeným Lupinem. 

Svět zachrání a přetvoří právě tito snílci | Říše bouří, Sarah J. Maas

Jistě to znáte, když se na nějakou knihu opravdu moc těšíte a naivně hned v den, kdy vyšla, si to napochodujete do knihkupectví aby jste zjistili, že ji ještě nemají. Nebo rovnou do třech knihkupectví. A další den taky nic - přitom v Kosmasu jsem od Maas kupovala dvě knihy ještě před oficiálním vydáním a u Říše mi řekli: "No asi koncem měsíce." To čekání se ale vyplatilo, Maas mě ještě nikdy nezklamala! O to horší pro mě po přečtení bylo vědomí, že na další díl si budu muset zase nějakou dobu počkat. Teď ale nemyslím dobu, než přeloží Tower of Dawn, ale až ten další díl. Panebože, musím vědět, jak se bude příběh dál odvíjet. Musím.

Nic není horšího než příběh bez konce | Kostičas, Samantha Shannon
Kostičas jsem si chtěla přečíst už celkem dlouho - pokaždé se mi do toho ale něco vlezlo, nebo jsemprostě jen chtěla dát přednost nějaké jiné knize, která mě lákala více. Ne, že by Kostičas nebyl jednou z těch knih, které mají naprosto dokonalou obálku a zajímavou anotaci. Nad knihou jsem téměř slintala pokaždé, co jsem ji viděla u kamarádky v poličce a nyní mohu konečně říct, jakou mám radost z toho, že jsem se do knihy skutečně pustila. Už se těším, až kamarádce sbalím i druhý díl, těším se, jakým směrem se příběh bude vyvíjet dál. A Strážce?! Další jméno na mém imaginárním seznamu potencionálních manželů.

V hudbě je jakási síla, působící, že přestane existovat všechen vnější svět a zůstanou jen tóny, které vám zasáhnou srdce | Fantom opery, Gaston Leroux
Abych tak pravdu řekla, nikdy jsem nebyla moc na muzikály a divadla - ne, že bych to neměla ráda, jen se mi to pokaždé vyhýbalo. Začátkem roku, ani nevím jak, jsem se ale dostala k muzikálu Les Misérables (Bídníci) a zamilovala si ho - zamilovala si jak tento muzikál, tak román Victora Huga. The Phantom of The Opera je druhým muzikálem, který mě chytil za srdce. Hluboce a upřímně jsem se zamilovala do příběhu a není den, který bych nenastartovala hudbou z tohoto... skvostu. A kniha za muzikálem samozřejmě nezaostává, ba naopak, dává nám nahlédnout více do minulosti a charakteru postav. Stále hlouběji propadám do hlubin lásky k tomuto příběhu. Navíc mám pocit, že čím hlouběji mu propadám, tím větší mám nutkání vzít po téměř dvou letec do ruky housle.



Lidé dnes znají cenu všeho, ale hodnotu ničeho | Obraz Doriana Graye, Oscar Wild
Tohle je jedna z knih, na které jsem se dlouho chystala a ne a ne se k ní dostat. Teď si ani nedokážu přesně uvědomit, kdy jsem si ji kupovala... ale tuším, že ve stejný den jako Fantoma opery (ano, určitě je to ten den, kdy jsem utratila všechny své peníze z brigády a nutno podotknout, že to bylo asi dva dny potom). Jsem skutečně ráda, že jsem se ke knize konečně dostala, protože mě bavila a líbilo se mi s procházet s Dorianem jeho proměnou. Mám ráda knihy, ve kterých autoři popisují myšlenky a pocity postav tak, jako to popsal Wilde. Je to geniální kniha a člověka donutí přemýšlet nad vlastním chováním a jak by asi jeho vlastní takový obraz vypadal.

Inktober | část 3.

Byla jsem přesvědčena, že bych články k Inktoberu mohla přidávat každou sobotu. Nebudu lhát, když řeknu, že jsem byla v minulém týdnu naprosto neproduktivní a do ničeho se mi zrovna nechtělo - nehledě na to, že se setkalo pár písemek, kterým jsem se musela věnovat alespoň tak, aby se neřeklo. Kreslení šlo tedy stranou a já se můžu jen divit, jak to, že jsem o čtyři dny pozadu. Myslím, že budu Inktober plnit ještě i v listopadu, tedy to bude takový můj Inkvember.

A taky jsem došla k názoru, že jsem už dlouho nekreslila Fantoma, Grantaira,... no prostě nějakého člověka. Nic to nemění na tom, že tohle je snad nejhorší část mého Inktoberu (nevím, jestli se mám smát nebo brečet).

« předchozí část || následující část »

♦ 15. den - alchymista | Alcyon

Této postavě jsem ze začátku působení na tomto blogu věnovala samostatný článek. Mám tuto postavu opravdu moc ráda, a o to více mě také mrzí, že jsem si s obrázkem nedala více práce. Myslím, že jsem v ten den neměla ani moc náladu kreslit, nebo nevím, jednoduše jsem stresovala z toho, že Inktober nestíhám. Přitom se vlastně nic neděje. Budu to Alcyonovi muset nějak vynahradit, aby nevyhodil do povětří palác při (záměrně) nepovedeném pokusu.

♦ 16. den - míšenec | Dalaila

Dalaila je jednou z postav o kterých vím, že jsou, nevím, jak se zjevily, ale prostě jsou. V příběhu se nevyskytují, ale zároveň jsou něčím významným. U této napůl lvice, napůl vlčice, ji zvláštní dělají její rodiče. Její otec je kapitánem královi gardy (kterého je možno najít v první části Inktoberu) a její matka Mistryně Nadání pro život. Protože má od každého z rodičů něco, její vlastní podstata je vlastně jediný lék, který jejímu otci dokáže alespoň částečně pomoci.

♦ 17. den - zlo | Jakina /w Askaru

Výjev z příběhu, který bych možná ráda i jednou převedla do digitálu (možná, až budu mít nějaký fungující tablet). Jakina, žákyně Silentshade, je zde zobrazená při její zkoušce, kdy se musela postavit Temnému Smrtonošovi. Který je bohužel méně děsivý, než jakého jsem si ho prvně představovala. Stále se snažím najít nějaký svůj styl, jak stínovat tuší, ale stále se do toho nemůžu pořádně dostat. Mám ještě několik dní na to to dál zkoušet.

♦ 18. den - bylinář | Therris

Snad poprvé v tomto Inktoberu se objevuje má postava, za kterou skutečně píšu, která má příběh. Páni, vlastně je už třetí... pak je tedy přinejmenším nejaktivnější. Tento obrázek se mi poměrně dost líbí a postava samotná je jednou z těch oblíbenějších. Therris je Nadaná, flomág, jak se nazývají ti z Nadaných Země, kteří ovládají rostliny, každou poznají a dokonce zemi donutí plodit - ale to pouze ti silní, ke kterým Therris, coby Obdarovaná, nepatří.

♦ 19. den - elf
Původně jsem chtěla nakreslit svého Damiliona, nakonec z toho vznikl ale nějaký random elf, který ovšem vypadá, jako kdyby byl skřížený s trollem. Zvláštní, zřejmě takovéto spojení uplatním v příběhu, ať je postava něčím zajímavá... ačkoliv nemám páru, jestli v Bellmoralu trollové žijí. Ostatně jsem ale SUD, může tam žít cokoliv. Ach jo, skutečně bych měla opět začít kreslit lidi, a hlavně používat nějaké podklady a nevymýšlet si z hlavy.

♦ 20. den - opilec | Baltaire
Také jemu jsem jeden z článků tady na blogu věnovala. V příběhu, kde se sice neobjevuje ale padla o něm zmínka, jsem ho nazvala jako "elfa, který by byl schopný vypít líh i z nádrže na mrtvolu". Toť si myslím, že je naprosto výstižný způsob, jak Baltaira popsat a víc slov by snad ani nebylo třeba. Každý by si o něm po těchto udělal svůj obrázek. Já mám ostatně tohoto chlapíka ráda.

♦ 21. den - druid | Igna

Další nová postava, aneb. když nevíte, jakou postavu k tomuto zadání nakreslit. Inu, měla jsem tady elfí čarodějnice z Bellmoralských ostrovů, zde je jedna z jejich druidek. Tyto čarodějnice se vrátily k podobnému životu, jakým žili původní obyvatelé země a nepřijímají Nadané. Ostatně se straní veškeré civilizací a zajímavostí je, že se mezi nimi nenajde nikdo mužského pohlaví. Je to takový babinec.

Inktober | část 2.

Další týden za mnou a musím říct, že tento byl možná z pohledu kreseb vydařenější, nicméně mnohem hektičtější. Aniž by mě to samotnou nějak zvláště těšilo, musela jsem se po večerech věnovat víc škole, než papíru a tuši a protože je brzy ráno stále ještě tma (a povětšinou jedu autobusem, ve kterém nejde svítit) nemohla jsem se učení do školy věnovat po cestě - nehledě na to, že v šest ráno stále ještě nejsem dostatečně probuzená a tma všude kolem mě v tom tak akorát podporuje.

Jsem sama se sebou ale spokojená, částečně. Pomalu si začínám více rozumět jak s tuší, tak s anilinkami (!!!), jejichž barevnost upřímně miluji. A co více, konečně jsem se dostala také k jiným postavám, než jen ke svým.

« předchozí část | následující část »

♦ 8. den - nemrtvý | Kostík

Ani nevím, jak jsem na tuto postavu přišla. Byla dlouho v hlubokém zapomnění, když tu náhle vyplula z mých vzpomínek digitální kresba, kterou jsem nakreslila tři roky zpátky. Bylo to v době, kdy jsem s digitálním kreslením začínala a tehdy jsem byla nemocná. Ležela jsem v posteli s čajem a tabletem a kreslila tohoto lvíka, kterého jsem vymyslela ani nevím jak. Ale byl a vrátil se, aby mohl opět být. Kostíku, vítej mezi Bellmoralskými postavami!

♦ 9. den - bard | Nicolas /w Kami

Při kreslení tohoto jsem došla k názoru, že jsem už dlouho nenakreslila žádného člověka a proto bych si na to opět měla udělat čas, abych se vyvarovala dalším, jako je tento. Původně jsem byla relativně spokojená se skicou, poté jsem ale udělala tuší prví šmouhu a bylo mi jasné, že tohle dopadne všelijak, jen ne podle mých představ. Přidávám tento obrázek k seznamu méně povedených kreseb tohoto Inktoberu a doufám, že další lidi se vyvedou lépe.

♦ 10. den - okřídlený | Zero /w Zero

Tohle se mi líbí. Nebudu vám lhát a na rovinu řeknu, že jsem zatím z celého Inktoberu s tímto obrázkem nejvíce spokojená. A jak jsem se původně bála, že to anilinkami pokazím, musela jsem konstatovat, že to není vůbec špatné a že bych barvám snad měla dát další šance. My si k sobě nakonec cestu najdeme, pevně v to věřím. Jen to chce čas. Snad se to Zero líbilo alespoň částečně tak, jako mně, protože jsem už dlouho nebyla s něčím tak příjemně spokojená.

♦ 11. den - démon | Brian

Oprostila jsem se od fixů, kterými jsem obvykle zvýrazňovala stíny a uchýlila se ke šrafuře, která mě sice baví, ale jejíchž styl jsem si ještě tak docela neurčila. Jinak je to ale zábava a baví mě to. Navíc se mi líbí, co se dá dělat s tuší, když se zředí s trochou vody. Na celém letošním Inktoberu mě však nejvíce překvapuje, že jsem zatím ani jednou nerozlila tuš, což je celkem úspěch - jen doufám, že se mi to nyní nepodařilo zakřiknout. Nerada bych utírala tuš ze stolu nebo hůř, z notebooku.

♦ 12. den - duchovní | Ngani

Mám jednu skvělou vlastnost, a to pokazit všechno, co se mi líbí. Tak či onak to není nejhorší a já jsem stále spokojená, především s orlosupem, kterého jsem se snažila vystínovat co nejrealističtějšího. Nevím, jestli se mi to podařilo, já jsem ale každopádně spokojená. Ta tuž mě vážně začíná bavit čím dál víc, Inktober je skvělá věc! V Bellmoralu je sice orlosup podoba boha vzduchu, je ale také jakýmsi pojítkem mezi světem živých a mrtvých. A duchovní Nadaní dokáží rozmlouvat ve snách s bohy - má rysice Ngani je jednou z takových.

♦ 13. den - bůh (dobrý) | Lutuma, Matka příroda
Tato bohyně jsem si ze všech Bellmoralských bohů líbí snad nejvíce. Ani moc nevím proč, snad, že byla první, dávno před tím (dávno... dva roky), než se myšlenka na Nadané vůbec zformulovala. Pamatuji si, že se vůbec poprvé objevila v příběhu z města Justitin, kde se její socha v tamějším parku nachází. Obvykle má na hlavě věc z květin, na který jsem ovšem zapomněla a musí si tedy vystačit s kvítím za ušima. V digitální kresbě jsem ji kreslila už párkrát... tady se mi ale povedla (dle mého) nejvíc.

♦ 14. den - bůh (temný) | Disaris, bůh stínů
Vitím to tak, že Inktober pro mě bude měsícem, kdy nedostanu tuž z rukou. Ne, vážně, jsem strašně nepořádná ať kreslím nebo maluji čímkoliv a tuž je snad nejhorší. Ani bych se nedivila, kdyby se mi ten pigment vsál do kůže a už tam zůstal. Inu, možná bych pak mohla být Šerochodcem... i když asi ne, tichá a nenápadná chůze není můj obor. Poslední kresba tohoto týdne znázorňuje boha Šerochodců. Není hmotnou postavou, pouze stínem...

Inktober | část 1.

První týden Inktoberu mám (ne)úspěšně za sebou. Upřímně se divím, že jsem u toho skutečně setrvala, znám se a vím, jak to se mnou je. První tři dny byly hotová katastrofa. Má snaha o spřátelení se s akvarelem nevedla k ničemu jinému, než k rozohnění naší společné nevraživosti. Opět. Vtipné je, že kdy jsme ve škole dělali v typografii zadání iniciály, které nás měly nějakým způsobem charakterizovat, odrážet to, co máme rádi... tam ten akvarel vypadal najednou dobře, vcelku. Alespoň mě se to líbilo (na výsledek můžete mrknout zde).

Když se ale vrátím k Inktoberu, těším se upřímně na další týden, kdy se konečně dostanu taky k postavám mých hráčů. Alespoň některých. Jen doufám, že se mi je nepodaří úplně pokazit.

« seznam zadání | následující část »

♦ 1. den - královský | Neory Irnir II. Tawnee

Pro první den jsem si vybrala, jak jinak, než postavu Bellmoralského krále. Tento den jsem kreslila na dvakrát, protože neumím kreslit vlky a psovité obecně a první obrázek se mi vůbec, ale vůbec nelíbil. Ne že by to napodruhé byla nějaká sláva, já jsem s tím ale jakžtakž spokojená. No a co to Neory má na hrudníku? K začátku blogu se tady objevil článek s Neoryho příběhem, o jeho korunovaci a vzpomínkách. Znamení na jeho hrudi je vlastně cejchem, který mu je jakýmsi životním prokletím.

♦ 2. den - elementární  | Quarris, Diana, Tsuna, Sonal

Přesně o této katastrofě jsem v úvodu psala. Ale abych všechno zlé nepřičítala jen akvarelu, dost jsem to pokazila i já sama. Protože jsem tento obrázek nekreslit přesně druhého, kreslila jsem ho až třetího a to poměrně rychle a nerozvážně a má vize, která mě celý den doprovázela ve škole, se nenaplnila. Alespoň Dianu se mi podařilo nakreslit... víceméně podle mých představ. Když pominu oheň, který se kolem ní vlní jako slimák po pozření chilli omáčky.

♦ 3. den - wyvern | Letec s dráčetem

V mé hlavě to vypadala neskutečně roztomile už ve chvíli, kdy jsem o tomto malém wyvernu psala v příběhu. Protože mláďata přeci roztomilá jsou, zvláště, když je pak porovnáme s dospělými a cvičeními jedinci Bellmoralského letectva. Ani nevím, jak mě napadlo ho udělat fialového a pařátek, který si žužlá, je když ne roztomilý, tak divný. Musím se naučit kreslit dráčky a v budoucnu tento moment nakreslit znovu - pokud do té nedohledné doby nezapomenu ten skvělý název, který bych tomu ráda dala.

♦ 4. den - ušlechtilý | Lady Mirabell

Tuto postavu, jestli si dobře pamatuji, jsem kreslila poprvé asi tak před rokem. Byl to jen poměrně rychlí skeč, který se mi nicméně relativně líbil i proto, že tam Mirabell skutečně ušlechtile vypadala. Opět, když to vezmu s rezervou. Bohužel, jsem neskutečně nepořádný člověk a papír se skečem skončil kdovíkde a na mém instagramu se mi hledat nechtěl. Tento den byl pro mě ale zlomový a kromě fixů jsem se uchýlila k dámskému peru a černé i zlaté tuši (kterou jsem si úplně zamilovala).

♦ 5. den - zákon | Milyro Fillel
S naprostým klidem můžu říct, že tohle je z prvního týdne Inktoberu můj nejoblíbenější a nejpovedenější obrázek. Postavu Milyra mám velmi ráda, ačkoliv pro něj bylo v příběhu místo jen krátce a nyní odpočívá s dalšímu postavami, které jednoduše... nemají kde se objevovat. Těším se dne, kdy si najdu hráče pro příběh z královského prostředí a kdy se spousta mých postav bude moci projevovat. Paradoxem je, že většina postav, které si vymyslím, jsou právě pro tohle prostředí, kde se příběh nepíše.

♦ 6. den - mág | Bellmoralská elfí čarodějnice
Elfů a lidských tvorů celkově v Bellmoralu příliš není. V pralesích sousostroví Attoli ale žije malý kmen elfích čarodějnic, které jsou poměrně plaché a není je jednoduché zahlédnout. Abych tak pravdu řekla, tohle je naprosto spontánní nápad, který vznikl z minuty na minutu, kdy jsem si řekla, že bych mohla nakreslit něco jiného, než zvíře. A něco jiného, než muže. Od toho, co jsem začala kreslit lidi, kreslím výhradně jen mužské tváře, mám tedy problém zachytit jemnost a prostě ženské rysy. Nehledě na to, že jsem tady nepoužila žádnou předlohu.

♦ 7. den - obchodník | řezník z města Justitin
Jedna z těch, více méně, jednorázových postav, která se objevila někdy začátku psaní Bellmoralu. Páni, 22. září to byly dva roky, ten čas ale letí. Bohužel si už nepamatuji, jak se tato postava jmenovala a nejsem si ani jistá, jestli bych to v příběhovém chatu našla. Každopádně to byl milý lvík, který se svou manželkou dával střechu nad hlavou mé vlčí postavě Margo, která u nich žila na přeplněné půdě. Kdybych si ale k tomu všemu, co si ze všech příběhů pamatuji, připojila i jména... nebylo by to úplně špatné.