Inktober | část 1.

První týden Inktoberu mám (ne)úspěšně za sebou. Upřímně se divím, že jsem u toho skutečně setrvala, znám se a vím, jak to se mnou je. První tři dny byly hotová katastrofa. Má snaha o spřátelení se s akvarelem nevedla k ničemu jinému, než k rozohnění naší společné nevraživosti. Opět. Vtipné je, že kdy jsme ve škole dělali v typografii zadání iniciály, které nás měly nějakým způsobem charakterizovat, odrážet to, co máme rádi... tam ten akvarel vypadal najednou dobře, vcelku. Alespoň mě se to líbilo (na výsledek můžete mrknout zde).

Když se ale vrátím k Inktoberu, těším se upřímně na další týden, kdy se konečně dostanu taky k postavám mých hráčů. Alespoň některých. Jen doufám, že se mi je nepodaří úplně pokazit.

« seznam zadání | následující část »

♦ 1. den - královský | Neory Irnir II. Tawnee

Pro první den jsem si vybrala, jak jinak, než postavu Bellmoralského krále. Tento den jsem kreslila na dvakrát, protože neumím kreslit vlky a psovité obecně a první obrázek se mi vůbec, ale vůbec nelíbil. Ne že by to napodruhé byla nějaká sláva, já jsem s tím ale jakžtakž spokojená. No a co to Neory má na hrudníku? K začátku blogu se tady objevil článek s Neoryho příběhem, o jeho korunovaci a vzpomínkách. Znamení na jeho hrudi je vlastně cejchem, který mu je jakýmsi životním prokletím.

♦ 2. den - elementární  | Quarris, Diana, Tsuna, Sonal

Přesně o této katastrofě jsem v úvodu psala. Ale abych všechno zlé nepřičítala jen akvarelu, dost jsem to pokazila i já sama. Protože jsem tento obrázek nekreslit přesně druhého, kreslila jsem ho až třetího a to poměrně rychle a nerozvážně a má vize, která mě celý den doprovázela ve škole, se nenaplnila. Alespoň Dianu se mi podařilo nakreslit... víceméně podle mých představ. Když pominu oheň, který se kolem ní vlní jako slimák po pozření chilli omáčky.

♦ 3. den - wyvern | Letec s dráčetem

V mé hlavě to vypadala neskutečně roztomile už ve chvíli, kdy jsem o tomto malém wyvernu psala v příběhu. Protože mláďata přeci roztomilá jsou, zvláště, když je pak porovnáme s dospělými a cvičeními jedinci Bellmoralského letectva. Ani nevím, jak mě napadlo ho udělat fialového a pařátek, který si žužlá, je když ne roztomilý, tak divný. Musím se naučit kreslit dráčky a v budoucnu tento moment nakreslit znovu - pokud do té nedohledné doby nezapomenu ten skvělý název, který bych tomu ráda dala.

♦ 4. den - ušlechtilý | Lady Mirabell

Tuto postavu, jestli si dobře pamatuji, jsem kreslila poprvé asi tak před rokem. Byl to jen poměrně rychlí skeč, který se mi nicméně relativně líbil i proto, že tam Mirabell skutečně ušlechtile vypadala. Opět, když to vezmu s rezervou. Bohužel, jsem neskutečně nepořádný člověk a papír se skečem skončil kdovíkde a na mém instagramu se mi hledat nechtěl. Tento den byl pro mě ale zlomový a kromě fixů jsem se uchýlila k dámskému peru a černé i zlaté tuši (kterou jsem si úplně zamilovala).

♦ 5. den - zákon | Milyro Fillel
S naprostým klidem můžu říct, že tohle je z prvního týdne Inktoberu můj nejoblíbenější a nejpovedenější obrázek. Postavu Milyra mám velmi ráda, ačkoliv pro něj bylo v příběhu místo jen krátce a nyní odpočívá s dalšímu postavami, které jednoduše... nemají kde se objevovat. Těším se dne, kdy si najdu hráče pro příběh z královského prostředí a kdy se spousta mých postav bude moci projevovat. Paradoxem je, že většina postav, které si vymyslím, jsou právě pro tohle prostředí, kde se příběh nepíše.

♦ 6. den - mág | Bellmoralská elfí čarodějnice
Elfů a lidských tvorů celkově v Bellmoralu příliš není. V pralesích sousostroví Attoli ale žije malý kmen elfích čarodějnic, které jsou poměrně plaché a není je jednoduché zahlédnout. Abych tak pravdu řekla, tohle je naprosto spontánní nápad, který vznikl z minuty na minutu, kdy jsem si řekla, že bych mohla nakreslit něco jiného, než zvíře. A něco jiného, než muže. Od toho, co jsem začala kreslit lidi, kreslím výhradně jen mužské tváře, mám tedy problém zachytit jemnost a prostě ženské rysy. Nehledě na to, že jsem tady nepoužila žádnou předlohu.

♦ 7. den - obchodník | řezník z města Justitin
Jedna z těch, více méně, jednorázových postav, která se objevila někdy začátku psaní Bellmoralu. Páni, 22. září to byly dva roky, ten čas ale letí. Bohužel si už nepamatuji, jak se tato postava jmenovala a nejsem si ani jistá, jestli bych to v příběhovém chatu našla. Každopádně to byl milý lvík, který se svou manželkou dával střechu nad hlavou mé vlčí postavě Margo, která u nich žila na přeplněné půdě. Kdybych si ale k tomu všemu, co si ze všech příběhů pamatuji, připojila i jména... nebylo by to úplně špatné.