Wrap Up | září 2017

Články, podobné tomuto, jsem psávala i na starém blogu. Jako takové měsíční shrnutí, povídání spíše o tom, co jsem za měsíc koupila než přečetla. Když jsem si zakládala tento blog, vlastně jsem si říkala, že bych s takovými články měla skončit. Několikrát jsme změnila stal, kterým byly psané a navíc jsem to psala celkově tak... chaoticky. Taková jsem já. Nicméně na druhou stranu je pěkné se s blogem podělit o mé pocity z knih, když už neumím psát recenze. Ostatně, blog o tom, co mám ráda zatím vypadá jen jako blog, o mých kresbách lidí a sem tam nějaké postavě. A to třetí, co mám ráda, tady téměř chybí...

Čas je slepý, člověk hloupý | Chrám Matky Boží v Paříži, Victor Hugo

Povinná - nepovinná četba, se kterou jsem to táhla celý srpen až k začátku školy. Mrzí mě, že se mnou tato skvělá kniha musela procházek čtecím blokem. Jenomže po tom, co jsem začátkem srpna odložila jednu knihu s tím, že se mi číst nechce, jsem pochybovala o tom, že ve své knihovničce najdu takovou, která to přebije. Nebýt bloku, užila bych si Huga lepe - je to skvělý autor a už jeho Bídníci si u mě našly velkou oblibu. S tímto autorem určitě nekončím - někdy mám sice pocit, že jsou jeho popisy delší, než by bylo únosné pro čtenářovu soustředěnost, nicméně mě pokaždé dokáže chytit za srdce způsob, kterým vyjadřuje pocity.

Ten, kdo se nebojí, dlouho nepřežije | Sněhulák, Jo Nesbø

Sérii o komisaři Harry Holeovi čtu poměrně... zpřeházeně. Začínala jsem na desátém díle, potom jsem si střihla čtvrtý, než jsem se konečně dostala k prvnímu. Sice jsem si po Netopýrovi řekla, že bych konečně měla postupovat díl po díle, ale Sněhulákovi jsem prostě přednosti dát musela - v říjnu přichází do kin film s úžasným Michaelem Fassbenderem a coby knihomol jsem se na to musela řádně připravit. A jsem za to vskutku ráda. Nesbømu se podařilo překonat můj blok a knihu jsem četla v podstatě jen při cestách do školy a ze školy, stránky mi ubíhaly pod rukama ani nevím jak a nakonec byl konec. S klidem můžu říct, že knihy Joa Nesbøho miluji!

Každý má nějaké přednosti. Jako protiváhu nedostatků | Křest ohněm, Andrzej Sapkowski

Ačkoliv jsem si našla cestu ke klasickým autorům, stále je mou největší vášní fantasy. Nevím, na tomto blogu jsem to tuším ještě nepsala, ale fascinují mě vymyšlené světy - možná i proto, že jeden takový sama mám. Fascinuje mě, jak je má autor promyšlené, se vším všudy. A od chvíle, co jsem přečetla první díl Zaklínače, se do jeho světa ráda vracím. Mým malým přiznáním je, že snad mými nejoblíbenějšími kreaturami jsou trpaslíci. Mají své nářečí, jsou vtipní a sprostí, a to se mi na nich líbí! To ale neznamená, že mi srdce neposkočí pro hlavní hrdiny, zvláště tedy ukecaného Marigolda.

Zdá se, že si člověk nikdy nedokáže vybrat ideální přátele | Dobyvatelé ztracené archy, Cambell Black
Indiana Jonese jsem jako mladší zbožňovala. Tedy, zbožňuji ho i nyní a v dohledné době plánuji shlédnutí všech dílů od začátku. Proto mě trochu překvapilo, že jsem našla beletrizovanou verzi jednoho z dobrodružství tohoto mého oblíbeného archeologa, mezi tátovými starými knihami, které ležely bůhvíkde v krabici. Abych tak pravdu řekla, knihu jsem měla rozečtenou už od poloviny srpna, kdy jsem si ji společně s Příslibem krve vzala ke kamarádce na chatu s tím, že je uzounká a zvládnu ji přečíst. Opak je pravdou a protože jsem až do nedávna bojovala se čtecím blokem, dostala jsem se k dočtení až nyní.