- Počet přečtených knih: 9 knih
- Počet přečtených stran: 4.173 stran
- Nejobsáhlejší kniha: Bouře mečů, George R. R. Martin
- Nejtenčí kniha: Fantom Manhattnu, Frederick Forsyth
- Překvapení měsíce: Společenstvo prstenu, J. R. R. Tolkien
- Zklamání měsíce: Fantom Manhattnu, Frederick Forsyth
Otec prasátek, Terry Pratchett, 445 stran
4*
Další díl Zeměplochy je úspěšně za mnou... ačkoliv díky jeho tématice jsem si ho zřejmě mohla nechat na pozdější dobu. Tedy na Vánoce. V tomto díle vidíme Zeměplochu pod sněhem, v předvečer Prasečí hlídky, ovšem Otec prasátek, který má dárky obšťastňovat zeměplošské děti, zmizí. Naštěstí tady však máme Smrtě, který je ochotný tu a tam pověsit kosu na hřebík a rozdávání dárků se chopí sám se svým sluhou Albertem. Myslím, že si všichni dokážeme představit, jak to může vypadat, když si tuto práci vezme na starost někdo podobný. A snad i pro tohle mám jeho postavu tak neskutečně ráda!
Čáry a kouzla jsou jako meč bez jílce. Neexistuje bezpečný způsob, jak jej uchopit.
Bouře mečů, George R. R. Martin, 1200 stran
5*
Když čtete, popřípadě sledujete, Hru o trůny, je to záruka kvality. Je sice pravda, že jsem se třetím dílem série táhla celý srpen, nicméně to byl měsíc divoké jízdy a knihu jsem si neskutečně užila. Vím, a ostatní taky myslím dobře vědí, že mám seriál dopředu vyspoilerovaný (protože už je mi tohle vážně jedno, je to moje chyba, že jsem nebyla schopná seriál dokoukat, když jsem ho začala sledovat prvně), ale v knize i přesto bylo dost momentů, o kterých jsem nevěděla a které mě překvapily. Tohle prostě baví a bavit bude, ať už to bude jakkoliv.
Kde není smutek, není ani radost. Bez slz není smíchu. Bez bolesti úlevy. Kde nejsou pouta, není svoboda. Bez pádu není úspěch. Bez neomalenosti není zdvořilosti. Bez bigotnosti tolerance. Bez zoufalství není jásotu. A bez hříchu samozřejmě není vykoupení.
Fantom Manhattnu, Frederick Forsyth, 176 stran
1,5*
Tohle je jeden velký palec dolů. Příběh Fantoma opery miluji a když jsem viděla tuto knihu v obchode, na sobě měla své tričko s Erikem, řekla jsem si: „Tak proč to nezkusit." Tohle jsem neměla dělat. Styl psaní mi ani trochu nesedl, naštěstí kniha měla jen ke dvou stem stranám a četla se poměrně svižně. Ale ten příběh...! V podstatě to bylo, jakoby jste si vzali Love Never Dies (pokračování muzikálového Fantoma) a něco na něm změnili. Udělali ho nezáživné. Špatné. Ponaučení do příště - nesahej po všem, kde vidíš Erikovu masku. Beztak to nebude stát za to.
A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.
Velký Gatsby, Francis Scott Fitzgerald, 197 stran
3,5*
Velký Gatsby je další z klasických knih, na které jsem se chystala delší dobu. A myslím si, že ji můžu doporučit, třeba i k maturitě. Příběh se mi líbil, navíc to vůbec není rozsáhlá kniha a čte se skutečně lehce, rychle. Navíc se odehrává v době nekonečných večírků, tohle chcete! Při psaní názorů na staré knihy zřejmě nepostupuji právě objektivně, každému se nemusí líbit. Záleží asi i na tom, jaký vztah k takovéto literatuře máte.
Když se člověk topí v bahně cesty, obvykle přijde nečekané setkání, které ho z něj dostane. Stačí jen počkat.
Pešky mezi buddhisty a komunisty, Ladislav Zibura, 294 stran
4*
Konečně jsem přečetla (zatím) poslední z cestopisů prince Ládika, který mi chyběl. Zvláště i proto, abych ho měla na jeho v té době nadcházející přednášku v našem kině přečtený. U těchto cestopisů jsem se poprvé musela skutečně zamyslet - je jasné, že se film od knihy bude lišit a tak je dobré to mít přečtené dopředu... ale co v tomto případě? V podstatě se nedovím o moc jiných věcí, než z knihy. Knihu jsem nakonec přečetla před přednáškou. A ani toho nelituji. Bylo to vtipné, krásné a dýchalo z toho dobrodružství.
A myslím, že jsem tehdy pochopil, že to, co lidi opravdu děsí na dospívání, je skutečnost, že si přestaneme zkoušet jednu životní masku a začneme si zkoušet jinou. Pokud být dítě znamená učit s žít, potom být dospělí znamená učit se umírat.
Christina, Stephen King, 480 stran
4,5*
Od toho, co jsem přečetla To, mě tento král hororů stále velmi láká. A Christina je jednou z těch knih, kolem kterých jsem jako škvrně neustále chodila, osahávala ji a říkala si: „Přečtu ji někdy? Nepřečtu?" Nevěděla jsem. Až do teď. A bavila mě, moc! Líbil se mi nápad s vražedným autem, které má své tajemství a které si nenechá nic líbit. Christina byla fascinující, trochu děsivá a rozhodně dobrá kniha. Ujistila mě v tom, že je Stephen King skvělým autorem, u něhož se budu těšit na každou další knihu, film, který podle ní vznikl (pokud je dobrý, že ano - stále jsem viděla jen skvělé IT, a k dalším se nedostala).
Wan uvažoval o původu času a chápal, že vesmír, okamžik za okamžikem, znovu vzniká. Jak z toho odvozoval, pak ve skutečnosti neexistuje žádná minulost. Mrkněte očima, a když zvednete víčka, svět, který jste viděli, když jste je zavírali, už neexistuje. A z toho dále vyvodil, že jediný skutečně správný stav lidské mysli je úžas. Jediný stálý stav srdce je pak radost. Nebe, které vidíte teď, jste nikdy předtím neviděli. Nejdokonalejší okamžik je teď. Buďme za něj vděčni.
Zloděj času, Terry Pratchett, 458 stran
3*
Tento díl Zeměplochy mě asi zatím bavil nejméně - tedy abych to uvedla na pravou míru, nejméně jsem se u něj nasmála. Byly tam vtipné momenty, to ano, nebylo jich tam málo ale nebyly takové... jako v předchozích dílech. Co se děje týče, ten byl zajímavý. Celý se točil kolem času a bylo zajímavé vidět, jak má Pratchett svou Zeměplochu do detailů vymyšlenou.
Kdo říká sbohem, jakmile cesta ztemní, je nevěrný.
Společenstvo prstenu, J. R. R. Tolkien, 379 stran
4,5*
Když jsem se dívala na starý blog a staré knižní výzvy, všimla jsem si, že jsem Hobita četla asi pět let zpátky. Uplynula docela dlouhá doba, než jsem se konečně dostala k Pánu prstenů. Musím přiznat, že jsem se toho ze začátku trochu bála, protože se mi Hobit četl poněkud těžce, snad proto, že jsem to četla tak dávno, ale Společenství prstenu se mi líbilo. Škoda jen, že mě jsem ho četla během čtecí krize, kdy jsem v autobuse po cestě do i ze školy spíš spala, než abych si četla. Docela se však už těším na další díl!
Vždyť věrnost až za hrob je tak nepřirozená, kdežto zrada tak lidská.
Macbeth, Jo Nesbø, 544 stran
4,5*
A poslední kniha z října, kdy jsem měla chuť po těch fantasy knihách na pořádnou severskou krimi. Nesbø je pro mě král krimi, spolu s Larrsonem (po kterém jsem zprvu u babičky taky pokukovala, ale ten třetí díl Milénia by se mi v batohu tahat opravdu nechtělo). Severské knihy jsou správně kruté a Macbeth byl jiný, než série s Harry Holem, přesto o nic méně čtivá a skvělá. Pokud váháte, přečtěte si ho. Stojí za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat