Wrap Up | listopad 2017

Tolik knížek, co jsem přečetla za listopad, jsem neměla ani za jeden měsíc o letních prázdninách - uznávám, osm knih není nic světoborného, ale já jsem za tohle číslo neskutečně šťastná. Samozřejmě bych se nedostala na osm knih, kdybych nehodila marod a neležela týden a půl doma, obklopená knihami. Podařilo se mi rozečíst se a vyhrabat se ze svého bloku - donutila jsem se denně trávit více času nad knihou než nad zapnutým ntb a ačkoliv jsem měla pár příběhů, se kterými se mohlo pohnout, chvíli psát, cítila jsem, že ten den strávený nad knihou je nějak správný, dobře zabitý čas.

Jsme už mrtví | Síla, Siri Pettersen (RC) || 5/5*
Podobně, jako v případě série Skleněný trůn, jsem nad koupí prvního dílu nějakou dobu váhala. Nelituji ale toho, že jsem si ho na letošním Světě knihy koupila a mohla si ho konečně přečíst. O to více jsem se od léta těšila na podzim, až konečně vyjde netrpělivě očekávaný poslední díl s názvem Síla, na který jsem napsala také recenzi. Ymslanda byla jedním ze světů, se kterými se nerada loučím. Na druhou stranu jsem ale po dočtení knihy nebyla zdrcena, jak jsem se původně bála - skutečně jsem pociťovala radost.

Člověk vlastně není bytost celistvá, ale rozdvojená | Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda, Robert Louis Stevenson || 3/5*

Na tuto knihu jsem se už poměrně dlouhou dobu chystala. Kdysi jsem ji zahlédla v knihovně jako komiks a ačkoliv jsem si ho (myslím) nepůjčila ani nepřečetla, nějak podvědomě jsem tušila, že se jednou dostanu ke knize samotné. V té době jsem ale jen při pomyšlení na klasiku ohrnovala noc a chtělo to nějakou dobu počkat, než jsem této literatuře přišla na chuť. Navíc jsem si pořídila nádherné ilustrované vydání a kniha se tak četla úplně sama.

Legenda je výmysl, jehož výsledkem je skutečnost | Devadesát tři, Victor Hugo || 3.5/5*
Pokud bych měla vybrat jednoho oblíbeného autora klasické literatury, neváhám a okamžitě odpovídám Victor Hugo. A s každou knihou ho mám víc a víc v oblibě, ačkoliv čtenáři nějakou dobu trvá zvyknout si na jeho obsáhlé popisy a obrovské množství informací. Kdysi jsem se tahala za vlasy, proč tak obsáhle popisuje bitvu u Watrloo, která nebyla skoro vůbec v knize podstatná ale dnes mu vlastně za to děkuji - při otázce naší češtinářky, kde prohrál Napoleon všichni byli přesvědčeni že v Rusku. Já se hlásila na jistotu s odpovědí "u Watrloo".

Otec kdysi poznamenal, že pokud existuje peklo, má podobu matky skloňující slovo deštník | Poslední aristokratka, Evžen Boček || 4/5*
Tak fajn, tohle bych celkem úlet. Samozřejmě to myslím v dobrém, u této knihy se jeden opravdu nasměje a navíc je to úžasná jednohubka, kdy člověk stejně, jako já, leží doma a marodí. Vlastně ani nevím, jestli jsem někdy nad tím, že si tuto sérii od Bočka přečtu, ale rozhodně to není krok vedle. Hlášky neměly chybu a musím říct, že jsem se takhle nepobavila u žádné knihy už nějakou dobu (zřejmě proto, že obvykle tento typ literatury nevyhledávám). Pokud se chcete zasmát, jděte do toho.

Slova dávají křídla dokonce i těm, kteří jsou pošlapáni, zničeni tak, že nelze doufat v uzdravení | Vidořád, Samantha Shannon || 5/5*
Čím více se nořím do světa vidoucích, tím víc ho mám ráda - druhý díl série Kostičas mi to potvrdil. Trochu se teď děsím chvíle, až si v prosinci přečtu třetí díl a pak budu muset opět kdovíjakou dobu čekat na další - vždyť ten není ještě ani v zahraničí! Opravdu, ještě před tím, než jsem přečetla Kostičas jsem se kamarádce smála, že musí tak dlouho čekat... no a teď budu muset dlouho čekat s ní. Karma mi to vrátila.

Dvě hodiny jsem ji musela přemlouvat, aby si nenechala na prsty aplikovat hroty, jako měl Freddy Krueger v Noční můře v Elm Street | Aristokratka ve varu, Evžen Boček || 3.5/5*
Druhý díl Aristokratky byl sice slabší, ale stále zábavný. Měla jsem ho přečtený během jednoho dopoledne, protože je z těch tří dílů nejtenčí - je to skvělá oddechová jednohubka a pokud se chce člověk zasmát, není výběr této knihy krok vedle. Abych tak pravdu řekla, tato série knih je snad první založená na humoru, co jsem kdy četla - obvykle tohle příliš nevyhledávám.

Při mé návštěvě Disneylandu v roce 1985 byla Sněhurka první člověk, kterého jsem viděla šňupat kokain | Aristokratka na koni, Evžen Boček || 4/5*
Třetí díl, na rozdíl od toho druhého, už byl určitě lepší. Došla jsem u něj k názoru, že bych si poměrně dobře mohla rozumět s kastelánem Josefem. A taky jsem došla k přesvědčení, že kdyby můj otec střežil peníze stejně pečlivě, jako hrabě Kostka, brzy by mě vyhodil z domu.

A tak se lev zamiloval do jehňátka | Stmívání, Stephenie Meyer || 5/5*
Já jsem si vám tak dlouho říkala, že to znovu přečtu, až jsem se k tomu opravdu konečně dostala! Před pěti lety tohle byla má vůbec nejoblíbenější série a vlastně jí stále je. Tenhle re-reading jsem si neskutečně užívala, bylo to milé a krásné se vrátit v čase. A vlastně jsem zjistila, že mám tuhle sérii raději, než před tím - no, sérii, zatím jsem přečetla jen první díl, ale během prosince si chci přečíst ještě alespoň druhý díl. Nechci to slupnout naraz, proto ještě dnes sáhnu po Na větrné hůrce, na kterou mě Bella nalákala (jo jo, nechávám si radit od literárních postav).