Vdechnout barvu černobílému #1

O posledních Vánocích to byly dva roky, co jsem dostala své první knižní omalovánky. Pamatuji si, jak jsem tehdy byla nadšená. Když jsem je mámě pár týdnů před Štědrým dnem ukazovala v papírnictví, nevěřila jsem, že by mi je mohla koupit. To možná raději nějakou knihu, než drahé omalovánky. Ale byly tam - a já jsem byla skutečně moc nadšená!

Dnes se musím potýkat s pravdou, že se svým tempem vybarvování budu úplně jiným typem babičky v důchodě. Svým vnoučatům nebudu plést svetry, nebudu luštit křížovky ani osmisměrky, nebudu se nahánět za slevami v supermarketech. Já se v osmdesáti vidím s pastelkou v roztřesené ruce právě před těmi omalovánkami, které jsem dostala předminulý rok k Vánocům. Zatím se to ani jinak netváří. Ačkoliv mě vybarvování omalovánek skutečně baví, protože si na tom můžu skvěle zkoušet stínování, nedokážu si na ně udělat tolik času, kolik bych chtěla. Na druhou stranu při hodinách výtvarné přípravy nemusím naší učitelce přidávat starostí - ono abych to uvedla na pravou míru, obvykle mám práce hotové dříve, než mí spolužáci a tak si prostě do školy donesu omalovánky a jsem spokojená. Vlastně je spokojená i má učitelka, protože mi nemusí vymýšlet žádnou dodatečnou práci.

Někomu možná připadá, že jsou omalovánky drahé na pořízení. Fakt, že stojí v podstatě stejně, jako kniha potom dává na povážení, jestli přeci jen by člověk neměl dát přednost tištěným slovům. Měla jsem podobný názor, před tím, než jsem dostala své první omalovánky - v tomto případě Hru o trůny. Teď se více přikláním k názoru, že spíše než při koupi jsou omalovánky poměrně nelevnou záležitostí na provoz. Totiž, že člověk dá mnohem více peněz za pastelky. Já sama jsem na jeden obrázek schopná vypotřebovat půlku, někdy i celou pastelku, protože mám chorobnou potřebu na pastelku tlačit, aby byla barva co nejsytější (což není zrovna u mých pastelek potřeba, ale nedokážu se toho prostě zbavit).

Nemění to nic na tom, že považuji omalovánky za skvělou záležitost. Jak jsem už v úvodu psala, zabere mi to sice spoustu času, především kvůli vlastní neschopnosti udělat si čas, ale přesto. Ačkoliv mám tyto už druhým rokem, stále mám hotové jen tři obrázky, dva rozpracované. Proto počítám s tím, že tato rubrika nebude nejaktivnější, jako spíše občasná záležitost, párkrát do roka, jestli vůbec to.

Upřímně bych to nebyla já, kdybych nenadávala nad tím, že nemám dostatek času na vybarvování... a nekoupila si další omalovánky. A to v téměř stejnou dobu, jako ty předešlé, jen o rok později. Totiž, pro mě jako velkého fanouška série Skleněný trůn od Sarah J. Maas bylo absolutně neodmyslitelné, abych si tyto omalovánky nekoupila. Je mi jasné, že to není tak docela pochopitelné, ale ono je poměrně těžké říct ne něčemu, co opravdu moc chcete a o čem víte, že vám udělá radost. Zřejmě proto neumím šetřit - což je celkem problém, přiznávám. Utěšuji se jen tím, že si nekupuji zbytečnosti.

Jsem si docela jistá, že těmito dvěma tituly ani zdaleka nekončím - totiž, jak dlouho ještě můžu odmítat omalovánky k další sérii od Maas, ACOTARu? Zřejmě ještě tento rok počkám, jestli budou vydané v češtině... nebo počkám do doby než je někde zahlédnu. To asi bude záležet na mém stavu konta. Kromě toho se mi ohromně líbí omalovánky k Zaklínači a... asi bych si je měla přestat vyhledávat na netu a v knihkupectví se příslušným regálům s velkým obloukem vyhýbat.

A jak to máte s omalovánkami vy? Vlastníte nějaké, třeba i neknižní? Nebo v tomto vidíte ztrátu času?