Wrap Up | prosinec + leden 2018

Nevím, jestli jsem na začátku roku hleděla s nadějí, nebo obavami - a to nejen v otázce knih, ale všeobecně. Protože jsem jedinec, který je v poslední době v podstatě chladný ke všemu, co se kolem něj děje, nebo jen nemá vlohy správně reagovat na vnější podněty, hodnotím svůj začátek neutrálně. Neutralita je mi obecně velmi blízká. Vždy jsem byla spíš ten typ, který všechno nechávat bublat pod povrchem.

Možná, že i ta všeobecná otrava světem okolním - stereotypní vstáváním v pět ráno, za tmy do školy, za tmy ze školy, neschopnost mě pochopit a neustálé narážky na mě a na to, co mě baví - mě nutí mnohem více číst a ztrácet se ve fiktivních světech nebo v dobách minulých, které se mi ostatně zamlouvají více, než současnost. Dohnala jsem své resty za prosinec, přečetla další dvě knihy do povinné četby a rozšířila si své čtenářské obzory o drama i cestopis. Myslím, že si alespoň v tomto začínám věřit, ať si kdo říká cokoliv, je i tento malý krůček k lepšímu - věřím si totiž, že letos tu šedesátku pokořím.
Ostatně, leden mi začal přímo báječně! Moc ráda se ohlížím zpět a shledávám, že jsem své lednové skóre z minulého roku navýšila hned o čtyři knihy; totiž jsem si z pěti polepšila na devět. Možná to není nic světoborného, ale já jsem absolutně spokojená. Vím však, že si nesmím nechat mazat med kolem pusy, vždy se může přihnat čtecí blok. A protože by byl článek o devíti knihách příliš krátký, rozhodla jsem se ho spojit rovnou i s prosincovými přečtenými knihami.

Nemohu žít, odešel mi život! Nemohu žít, odešla mi duše! | Na větrné hůrce, Emily Brontë || 4/5*

Příběhy z romantické Anglie se stávají pro mě čím dál oblíbenější. Stejně, jako starou Paříž na pozadí revoluce, miluji anglickou pochmurnost a močály zahalené hustou mlhou. Díky Jane Austen jsem si uvědomila, že tyto staroanglické romány miluji, silné hrdinky mě inspirují a podmanivý hrdinové kazí mé ideály. Na větrné hůrce byla krásná četba, kdy jsem byla schopna se od čtení byť jen na chvíli odtrhnout; jako kdyby mi mohl utéct pomalu se odkrývající příběh pana Heathcliffa mohl utéct a já bych se nedozvěděla, jak to s ním a všemi obyvateli Větrné hůrky vlastně bylo. A vězte, když člověk leží po celý den zahrabaný pod peřinou s nemocí, na čtení má najednou spoustu času, nic ho neruší a pochmurné počasí za okny na začátku prosince se k příběhu jednoduše hodilo.

Dívat se pozorně kolem sebe je tolik, jako dvakrát žít. | Nápady, Leonardo da Vinci || 2.5/5*

Když jsem byla menší, neskutečně ráda jsem prohledávala babiččinu knihovničku ve které se dají najít vskutku krásné svazky a tato je jednou z těch, které mi nespočetně  prošli prsty. Protože mám vztah k umění, ráda jsem si prohlížela obrázky, které tato útlá knížka skrývá, ale abych ji četla - na to jsem neměla dostatek rozumu. Až do teď. Ačkoliv to není nic, co by vás zabavilo na delší dobu, najdete v této knížečce spoustu zajímavých myšlenek a navíc poznáte da Vinciho jinou tvář, než tu uměleckou.

Neboj. Jsi člověk - tvoje paměť je jako síto. Vám lidem čas zahojí všechny rány. | Nový měsíc, Stephenie Meyer || 4/5*

Nikdy se nesnažím skrývat jisté antipatie k tomuto dílu. Je to pět let trvající fakt, který se ani po re-readingu nezměnil a stále je Nový měsíc můj nejméně oblíbený díl z celé ságy. Myslím si však, že už jsem na tento díl mírnější a neodsuzuji ho tolik, jako když mi bylo dvanáct. Edward mi v něm sice stále chybí, ale mé nepřátelství k Jackobovi se zmírnilo. Alespoň si to myslím. K dobru se musí přiznat, že kniha na čtivosti prvního dílu nepostrádá a rychle ubíhá vpřed, stránku za stránkou, plný bolesti a smutku.

Chcete-li dostat králíka, pustíte do nory fretku. A králík, je-li tam, utíká. | Vražda v Orient-Expresu, Agatha Christie || 4/5*

Co se klasické četby týče, mám stále co dohánět - a příkladem není jen tato detektivka, ale také pár dalších knih níže. Také musím přiznat, že mě na přečtení knihy nalákal trailer na filmovou adaptaci, v hlavní roli se Zlatoslavem Lockhartem (Kennethem Branaghemem). Nevěděla jsem, jaký styl psaní mám od Christie očekávat, o to příjemnější bylo překvapení, když se mi dostalo knihy s rychle plynoucím dějem, který se posouval vpřed bez ztěžujících okolků. Jsem ráda, že jsem se konečně seznámila s Poirotem a doufám v to, že se brzy dostanu k dalšímu jeho případu.

Tam žádný - žádný - žádný cíl. | Máj, Karel Hynek Mácha || 4.5/5*

Musím přiznat, že mě nikdy moc nelákala česká literatura a poezie už vůbec ne. Máj mě ale překvapil, rozesmutnil ale především pohltil. V jednom příspěvku na Instagramu jsem psala, že by se člověk neměl držet v zajetých kolejích, ale zkoušet vybočovat z hlavní cesty, jít vstříc neznámému. Já si to v lednu uvědomila hned třikrát, nebo možná spíše dvakrát - on Máj je totiž báseň, se kterou jsem minulý rok ukončovala, ten nový s ním vítala. Dokonale mě popostrčil k tomu si přečíst také Kytici od Erbena, kterou jsem sice ještě na základní škole měli v povinné četbě, ale ze které jsem tehdy přečetla snad jen Svatební košili, možná Zlatý kolovrat.

Někdy to, co je pro jednoho správné, je pro jiného špatné. | Zatmění, Stephenie Meyer || 5/5*

Tento díl ze ságy je na rozdíl od výše zmíněného Nového měsíce můj, s Rozbřeskem, nejoblíbenější. Původně jsem doufala, že by se mi ho snad mělo povést přečíst ještě do konce prosince, ale neměla jsem přes svátky tolik času, kolik bych chtěla. Nebo ještě přesněji, čas byl ale nebylo dostatek prostoru, klidu. Není mým oblíbeným ani tak kvůli přítomnosti Cullenových, jako spíše pro celý příběh a události. Jako ostatně celá sága je to velmi čtivé a já si celý re-reading užívala s culením při všem tom vzpomínání na dobu, kdy jsem to četla poprvé.

Za debilní chování se body navíc nedávají. | Krátký druhý život Bree Tannerové, Stephenie Meyer || 3/5*

Tohle byla ovšem premiéra. Bree, coby postava ze Zatmění, která si tam ale moc nepobyla, mi byla vždy tak nějak sympatická. Přesto jsem se k této novele dříve nedostala. Osobně mě maličko v porovnání s hlavní dějovou linií ságy zklamala, ale nebylo to špatné čtení, taková krátká jednohubka. Měla co nabídnout, odkryla nezmíněnou část třetího dílu, která mě osobně překvapila.

Boží vnuknutí někdy neznamená nic jiného, než že tvůj mozek prostě rozpozná to, co tvoje srdce už ví. | Andělé a démoni, Dan Brown || 5/5*

Poslední z mých lednových re-readingů. Ač jsem od Browna četla teprve jen tuto knihu, a to rovnou dvakrát, zvláště kvůli čtecí výzvě od @anisinspiration, ale také proto, že chci letos přečíst všechny autorovy knihy ze série se symbologem Langdonem, miluji celou sérii. Miluji ji také z jiného důvodu, než toho, že jde o podmanivé a skvělé vyprávění. Spousta informací, ať už z oblasti náboženské nebo umělecké, pro mě, coby člověka studující uměleckou střední školu, jsou pro mě velmi cenné. A vzhledem k tomu, že v dějinách výtvarné kultury právě probíráme renesanci doufám, že si brzy pořídám pokračování - Šifru mistra Leonarda.

I nejvyšší zeď pro lásku je nízkou. | Romeo a Julie, William Shakespeare || 4/5*

Třebas si ráda vybírám povinnou četbu podle toho, co mě zajímá a co si už delší dobu chci sama přečíst, kdyby nebylo drama povinné, snad by mě ani nenapadlo se po nějakém podívat. Naštěstí ale povinné je a já jsem od velmi dobré kamarádky dostala Shakespeara k Vánocům. Ačkoliv jde o všeobecně známý příběh, neustále ohrávaný dokola bez toho, aniž by pozbyl na své popularitě, dokázal také mile překvapit a nadchnout. Je mi jasné, že nejde o poslední drama - ať už Shakespearovo, nebo kohokoliv jiného - které jsem přečetla.

Každá revoluce začíná snídaní. | A zrodí se píseň, Samantha Shannon || 4.5/5*

Sice jsem tuto sérii poměrně dlouhou dobu odkládala, a ono je to vlastně možná tak lepší. Po přečtení třetího dílu nyní absolutně nechápu, jak mám vydržet do dalšího dílů, jak vydržet čekání na vydání úplně celé série. Ta představa sedmi dílů mě děsí, ale po tomto konci je jisté, že má autorka stále co nabídnout a ukázat. Její svět Vidoucích obdivuji, stejně jako vykreslení postav a všechny nápady ohledně techniky SCIONu. Shannon ví, o čem píše a jde vidět, že svůj svět má dopodrobna vymyšlení. Klobouk dolů, Kostičas je úžasná série, kterou bych si také ráda pořídila domů, abych se k ní mohla vracet.

A kdo je tedy nositelem oné vysoké kultury? Podle mě třeba tučňáci, ti jsou slušnější než lidé. | 40 dní pěšky do Jeruzaléma, Jaroslav Zibura || 4/5*

Poslední ze série Nevěděla jsem, že někdy budu číst... cestopis. Jenomže oblíbenost prince Ládíka je skutečně moc vysoká a navíc, já už za dva dny budu sedět na pohodlných sedačkách v kině a poslouchat jeho přednášku. Samozřejmě, že jsem si musela od něj něco přečíst - vždyť bych z toho měla stejně špatný pocit, jako kdybych šla do kina na film podle knihy, kterou jsem nečetla, kdybych nevzala do ruky jeho knihu. A nelituji toho. Když se řekne cestopis, vždy si představím knihu se zbytečným popisování cesty, ale co víc? Nic. Zato Zibura je vtipný a čtenáře seznamuje s obyvateli země, kterou zrovna prochází a na všechno se dívá s nadsázkou a humorem.

Knihu našeho života napíšeme slovy. Píšeme ji činy. Není důležité, co si myslíš. Záleží pouze na tom, co děláš. | Volání netvora, Patrick Ness || 4/5*

Možná to bude tím, že Nesse teď vidím na každém kroku, že jsem neměla ani moc chuť si od něj něco přečíst. Trochu mi to připomíná pobláznění okolo Greena, kterému také příliš nerozumím. Nicméně abych nezůstala tímto autorem nepolíbena, přeci jen mě od něj něco zaujalo, a to tato kniha. Se svými ilustracemi od Jima Kay je jednou z těch nejkrásnějších, které mám, a fakt, že jsem si ji v ošoupaném stavu koupila v antikvariátu, jí dodává na kráse. Příběh byl smutný a poučný, leč se mi ale líbil, nedal mi podnět k tomu, v dohledné době autora opět vyhledat.

Jen orli nahradila pálenka a játra už nedorůstají. | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii, Ladislav Zibura || 4/5*

Svůj leden jsem uzavřela již výše zmíněným princem Ládíkem, protože samozřejmě nejdu na přednášku o knize 40 dní pěšky do Jeruzaléma, ale o cestě popisované v jeho nejnovějším a v pořadí třetím cestopisem. Tak, jako se na cestě do Jeruzaléma na každém kroku shledává s čajem, na Kavkazu byl místními zásobený vodkou. Myslím si, že Ziburova dobrodružství se zalíbí i těm, kdo cestopisy obyčejně nečtou - vždyť sama jsem příkladem tohoto jedince. Navíc je to po grafické stránce úžasně vyvedená kniha.

 [ prosinec - 5 knih, 1238 stran • leden - 9 knih, 2562 stran ]