Wrap Up - únor + březen

Pevně jsem doufala, že se tomu vyhnu - bohužel, v životě knihomola sem tam přichází cosi, proti čemu není vůbec jednoduché vzdorovat. Zřejmě jsem byla tak nadšená ze svých čtenářských pokroků (ač nejsou kdovíjaké, ale já jsem s tím absolutně spokojená), že jsem si přivodila čtecí blok. Za březen jsem přečetla jen tři knihy, což mě docela pohoršuje, ale teď už s tím nic nenadělám - můžu jen doufat v to, že to pominulo a další blok mě bude ještě chvíli míjet.

I přes nízké skóre za měsíc se ale stalo něco... za co jsem ráda, ačkoliv má peněženka opět a poměrně hodně zaplakala. Kromě toho, že vyšel třetí Dvůr, kterého jsem se nemohla vůbec dočkat, jsem si ve stejný den obnovila kartu do knihovny. Mám celkem problém se dostat k titulům, které bych si ráda přečetla ale zároveň si je nechci kupovat - navíc aktuálně trpím nedostatkem YA oddechové literatury. Věřím, že pravidelné návštěvy knihovny nebudou od věci a dostanou mě opět někam dál, než mezi mé fantasy a klasické knihy. Opravdu už mám problém najít něco, čím bych klasickou četbu mohla prokládat.

Kromě čtecího bloku jsem měla i ten psací, což se podepsalo i na tomto blogu, kde nějakou chvíli bylo jen pusto prázdno. I proto jsem se rozhodla Wrap Up opět spojit, neboť jsem během března nebyla sto najít v sobě sílu napsat únorový samostatně... a možná je to i dobře, alespoň jsem s těmi svými čtyřmi knihami za tento měsíc nebudu cítit tak trapně, když je spojím s těmi sedmi únorovými.

Jen trochu chytrý člověk to dotáhne spíše na ministra než  na přednostu kanceláře | Miláček, Guy de Maupassant | 4/5*

Maupassant je pro mě... bleskem z čistého nebe. Nevím, jak jinak bych to měla popsat a snad pro to ani lepší přirovnání neexistuje. Až do nynějška jsem o něm neslyšela a najednou jeho prózu shrnuji na svůj malý komínek klasické literatury, především té francouzské. Miláček je příběh o mladém vysloužilém poddůstojníkovi, který se životem v Paříži potlouká jak jen to je možné. Díky starému příteli však dostane místo u novin a náhle se mu otevřou dveře do vyšší společnosti. Odtud je jeho příběh obrazem úpadku morálky, kdy mladý Georges zneužívá vlivných žen ve své cestě vzhůru, k uznání a majetku. Takovéto klasické příběhy sledující morální změny jedince mám nejraději a v této knize je patrná Maupassantova mistrovská schopnost pozorovat lidi kolem sebe a zaznamenávat jejich povahy.

Nikdy nezapomenete tvář člověka, který byl vaší jedinou nadějí | Hunger Games: Aréna smrti, Suzanne Collins | 5/5*

Dva roky po sobě jsem si sice navykla dělat na konci roku součet knih, které jsem za uplynulý rok nashromáždila, nicméně za ten minulý jsem o tom ztratila přehled. Můžu se leda tak pochlubit knihami, které jsem dostala k Vánocům a jedněmi z nich je kompletní série Hunger Games, kterou jsem si už dlouho přála. A téměř hned jsem se rozhodla udělat i re-reading. Musím přiznat, že jsem od posledního čtení úplně zapomněla, jak poutavý styl psaná autorka má a jak rychle stránky pod rukama mizí, než se ocitnete na konci knihy. Podobně, jako byl re-reading Stmívání pro mě usměvavý... jsem u tohoto opět musela přemýšlet o tom, zda-li je možné, aby se nějaká podobná problematika objevila i v našem, reálném světe. Stejně, jako poprvé se mi ale kniha líbila pomohla mi si opět uvědomit, proč mám tuto sérii tolik ráda.

Mazaný medvídek, John J. Lamb | 2,5/5*

Tuto knihu si kdysi - rok, nebo dva zpátky koupila kamarádka v antikvariátu na vlakovém nádraží a teď, aniž by ji sama četla, mi ji věnovala. Moc jsem nevěděla, co od toho očekávat. Nebylo to vyloženě nejhorší ale k podprůměrným bych tuto knihu jistě zařadila. Dala se číst, poměrně svižně a určitě jí nemůžu vytknout originální zápletku, se kterou jsem se nikdy nesetkala. Určitě jsem nikde neviděla, aby se vraždilo a bylo takové haló kolem plyšových medvídků. Myslím, že by tato kniha mohla být docela vhodná pro nenáročné čtenáře a začátečníky s detektivními příběhy.

Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové | Lakomec / Misantrop / Tartuffe, Molière | 3/5*

V únoru jsem se také dostala ke svému druhému dramatu - tedy hned ke třem, abych byla přesná. Z Těchto tří se mi nejvíce líbil právě Lakomec, kterého není snad ano třeba blíže specifikovat. Co se oblíbenosti týče, vede stále anglický dramatik Shakespeare, nicméně nemám co bych Molièrovi mohla vytknout. O klasické literatuře se vždy vyjadřuje poměrně těžko a o to těžší se mi zdá zhodnotit drama. U dalších dvou se mi líbil rytmus, jak se pěkně rýmovala. Líbilo se mi, že jsem měla možnost přečíst si i dvě jiná, která jsme neznala a věděla jejich zápletku, jako tomu bylo právě u Lakomce.

Shoříš. Zhasneš. Sežere tě rez | Tandaradei!, Andrzej Sapkowski | 3,5/5*

Od Sapkowského mám hodně ráda sérii se zaklínačem Geraltem z Rivie. V této knize kromě dvou povídek se zaklínačem a jeho přítelem básníkem Marigoldem byly další tři povídky více méně z našeho světa. Muzikanti mi přišli dost zmatení, alespoň já jsem se v tom neustále ztrácela a moc nedokázala pochopit, o čem to má být. Naopak Tandaradei! se mi líbila docela hodně. Přesto u mě nejvíce zabodovaly povídky se zaklínačem, které jsem sice četla, ale které jsem si takto ráda připomněla. Především mi to tedy připomnělo fakt, že bych si mohla pořídit další díl této fantasy série.

Vypadáš, jako kdyby u tebe započal posmrtný rozklad | Hunger Games: Vražedná pomsta, Suzanne Collins | 5/5*

V únoru jsem stihla i druhý díl Hunger Games a to za jediný den. Zřejmě to není nic světoborného, ale mně už se tohle celkem dlouho nepodařilo, zřejmě proto, že nebývám moc často nemocná. Druhý díl se mi na druhé přečtení líbil snad i o maličko víc než druhý, dost možná proto, že se tam konečně objevuje Finnick (kdo by ho neměl rád?). Původně jsem si myslela, že bych v březnu mohla tento re-reading ukončit - bohužel, blok mi to tak docela neumožnil.

V rodině a jiné povídky, Guy de Maupassant | 4/5*

Maupassant zemřel poměrně mladý, ve věku dvaačtyřiceti let, přičemž stihl napsat jen pár románů. Mnohem rozvinutější je jeho povídková tvorba. Ještě před tím, než jsem si koupila Miláčka, zašla jsem se podívat kousek od tátova obchodu do jednoho podchodu v našem městě, kde je zřízená polička na odkládání knih; místo knihobudky. Byla jsem už samozřejmě rozhodnuta si Miláčka koupit, ale když jsem tam našla odloženou tuto knihu, připadlo mi to v tu chvíli jako jakési postrčení. V těchto povídkách řeší rodinnou problematiku; mezi rodiči a dětmi, rodiči a prarodiči, manželi a manželkami, milenci a milenkami. Některé jsou rozsáhlejší, jiné méně a přece ve všech vykresluje postavy svým skvělým způsobem pozorovatele.

Možná je pravda, co se povídá - že ďábel nosí nejlepší převleky | Syn, Jo Nesbø | 5/5*

Březen jsem začala právě touto knihou - chvíli mi trvalo, než jsem se pořádně začetla, spíš za to ale může fakt, že jsem četla jen v autobuse a po přestávkách ve škole. Jako každá jiná autorova kniha byl Syn čtivý a skvěle promyšlený do nejmenšího detailu. Sonny mi jako postava sedl, byl svým způsobem zvláštní. Milý a pozorný mladík, který seděl v nejstřeženějším vězení, kde si odpykával tresty jiných a vlivnějších osob za pár gramů heroinu. Ale také nápaditý a chladnokrevný vrah - posel spravedlnosti. Mám ráda jeho sérii s komisařem Holem a tohle bylo stejně tak dobré. Na severské spisovatele nedám dopustit!

Našla jsem své skutečné místo ve světě, místo, kam jsem se hodila, místo, kde jsem zářila | Rozbřesk, Stephenie Meyer | 5/5*

Když jsem neukončila Hunger Games, ukončila jsem alespoň Stmívání. Ačkoliv je kniha neodmyslitelně lepší, než film, zrovna u tohoto dílu mi chybí ta epic bitva z Aliciny vize. Je to poměrně zanedbatelné, ale mě se podařilo během těch pár let od posledního čtení si promíchat knihu s filmem, s čímž jsem měla problém hlavně při čtení první knihy. Docela mě mrzí, že mě blok chytil právě u této knihy a táhla jsem to s ní déle, než jsem si přála. Nakonec se ale stačilo pořádně začíst blok byl... alespoň částečně pryč. 

Ano, mám právo, mám svaté právo na trochu, trošinku štěstí | Petr a Lucie, Romain Rolland | 3,5/5*

Myslela jsem si, že touto klasikou svůj březen ukončím. Petr a Lucie je příběh, který musí znát snad každý, přinejmenším z hodin literatury. Ani nevím, jak dlouho jsem o přečtení této knihy uvažovala, hádám ale, že nějakou chvíli určitě. Jako tomu je u téměř všech klasik, které čtu. Ač člověk zná od vyprávění učitelky literatury příběh sebevíce, ten konec čtenáře stejně rozesmutní. Přijde mi, že během války není nic příznivé lásce - takto mě alespoň nutí smýšlet právě tato útlá knížečka.

Pamatuj si, že jsi vlk a oni tě nemohou zavřít do klece | Dvůr křídel a zmaru, Sarah J. Maas | 5/5*

A to nejlepší nakonec, ač jsem si myslela, že už ji budu počítat do dubna. To čekání bylo nekonečné a po konci druhého dílu trýznivé. To bylo také čtení tohoto dílu, trýznivé ale zároveň i zábavné, alespoň do třetí části. Potom už to bylo jen trýznivé. Ostatně... jako každá kniha od Sarah. Člověk si říká, že na tu musí být už zvyklí a připravený, ale opak je pravdou. Stejně nikdy docela nepochopím, jak autorka dokáže nastavit laťku, aby ji poté dalším dílem výrazně převýšila. To jde vidět především u její druhé série Skleněný trůn, který už bude mít osmý díl ale přesto děj stále graduje a... Sarah je plná překvapení a nevysvětlených věcí, kterými čtenáře zasáhne a to ať už, aby pociťoval úlevu, nebo aby ho to srazilo ještě víc na kolena. ACOWAR mi opět připomněl, proč je Maas mou nejoblíbenější autorkou, proč její knihy tolik miluji. Klobouk dolů, tato kniha byla tím správným beranidlem, které zničilo můj blok.