Je důležité znát minulost, abychom pochopili současnost | Alcyon Dregs

Tato kresba je z letošního února. Zřejmě chvíli potrvá, než budu moci na blog přidávat také digitální kresby, nicméně se nic nestane, když budu používat prozatím starší kresby. Tento obrázek jsem původně nakreslila do úvodního článku o Bellmoralu pro web Světa příběhů. Alcyon tam zastává funkci vypravěče a vítá čtenáře v Královské knihovně, kde ho seznamuje s historií tohoto malého státu. V tomto článku bych ale ráda přiblížila postavu samotnou, protože ačkoliv se objevil jen v jednom příběhu, který došel svého konce, a další pro něj zatím nemám, oblíbila jsem si tohoto stařičkého lva.

Alcyonův životní příběh začíná na předměstí Aldrionu, hlavního Bellmoralského města, v chudinské čtvrti plné zchátralých domků a zapomenutých existencí. Jeho rodiče byli prostí posluhovači a nevydělávali na víc, než bochník okoralého chleba a půl štangle salámu, což na uživení rodiny nestačilo. Alcyon měl ještě dva bratry, kteří byli o rok starší než on, a stejně starou sestru. Život na okraji společnosti pro ně nebyl jednoduchý a životem se protloukali jak mohli. Často hladověli a starší bratři často kradli jídlo, kde se co namanulo. Svůj lup si ale ponechávali pro sebe a s mladšími sourozenci se dělit nechtěli. Přesto měl Alcyon to nejcennější - lásku rodiny.
Byl ještě malý, ani ne půlroční, když jejich čtvrť zachvátili plameny. Domy byly stavěny z materiálů, které lehce hořely a požáry tam byly častým jevem. Stačil opilec, neopatrné zacházení s pochodní a plameny přeskakovaly ze střechy na střechu a požíraly vše, co jim přišlo do cesty. Strach nás nutí pamatovat si a Alcyon, ať od události uplynulo sebevíce let, si pamatoval všechno do nejmenších podrobností. Probudil je povyk venku a než se stačili vzpamatovat, bořila se jim střecha nad hlavami a všude padaly trámy, olizované plamennými jazýčky. Mladý lev proklouzl ven jako jediný a křik jeho rodiny v plamenech, které už nebylo pomoci, ho budí ze snů i dnes.

Po té noci nebyl jediným, kdo vyvázl z plamenů a s ostatními na ulici pozoroval se slzami ve svých fialových očkách prsty kouře stoupajících k nebi z ohořelých domů. Neměl jiné rodiny, která by si ho k sobě mohla vzít a z domovu, který znal, zbyly jen zčernalé sutiny. Jeho kroky směřovali do sirotčince, kde se dlouhou dobu nelehce potloukal. S nikým se moc nebavil a byl spíše samotářem. Byl ale velmi chytrý a učil se rychleji, než kdokoliv jiný. Brzy k němu začal docházet soukromý učitel, aby jeho potenciál rozvíjel.
Sám později začal docházet do domácností jako soukromý učitel. Jeho věhlas sílil a díky tomu se
dostal až na královský dvůr, coby učitel princů Neoryho, prvorozeného, a jeho bratra Irnira. Roky míjely, starý král zemřel a z prvorozeného se král stal. Alcyon v úloze královského učitele setrval. Navíc se stal kronikářem a správcem Královské knihovny. Začal se zajímat o alchymii a stal se rádoby vědcem. Jeden by řekl, že se jeho osobnost prohodila - jako lvíče byl vážný a jako starý lev je hravý a velmi hovorný. V královském paláci se s ním nikdo nenudí, především když se nepodaří některý z jeho alchymistických pokusů a služebné v celém paláci otvírají okna i dveře, aby se ven vyvalil černý kouř i zápach síry. Každý ale zná Alcyonovi životní osudy a protože je to milý a vstřícný lev, jsou mu jeho přešlapy odpouštěny. Alespoň do chvíle, než vyhodí celý palác do povětří. Ale to se zatím nestalo, a snad ani nestane.