Všichni jsme sami | Shetlandy

Nerada dávám přednost jedné postavě před druhou a nerada si dělám takový ten žebříček nejoblíbenějších. Pravda je ale taková, že Shetlandy a Lysandra jsou mé dvě TOP postavy, které miluji a za které píšu skutečně s chutí, ať mám zrovna náladu jakoukoliv.

Shetlandy mě doprovází ve Světě příběhů ode dne, kdy jsem RP začala psát. Za těch pět let se její vzhled několikrát změnil. Původně to byla pískově zbarvená lvice s šedou květinkou na rameni a hnědými očky. Mnohokrát se začal a přestal psát její příběh. Kvůli problémům a nepochopení mé rodiny jsem příběh přestala na nějakou dobu psát a ta doba pro mě byla utrpením. Ale Shetlandy tady pro mě byla, a když jsem sebrala odvahu znovu napsat jednomu šedému lvu, že bych chtěla znovu psát, přijal mě s naprostou samozřejmostí. Ale znovu se opakovalo brzké rušení příběhů, kde jsem neměla ani možnost se rozepsat a to mě mrzelo.

Kromě jejího vzhledu se změnila i její povaha, která se měnila v závislosti na změně mé vlastní. Proto je to z tohoto hlediska postava, která toho má ze mě nejvíce. Je to introvert, který se bojí ostatních i kvůli její vlastní minulosti, která nebyla nejlepší částí jejího života. Dlouho jsem přemýšlela, jestli bych měla do její minulosti začlenit všechno z příběhů, které se psaly. Problém je takový, že si nepamatuji úplně všechny. Pamatuji si ale začátek jejího prvního příběhu a už jen proto, že to byl ten první, má v její historii čestné místo.

Shetlandy se narodila v El'dríjské savaně. Byla nejmladším z pěti lvíčat a rodiče ji měli ze všech rádi nejméně. Byla jiná než oni, s fialovou bambulkou na ocásku a modrými značkami kolem stejně zbarvených oček. Bili ji a dávali svou nenávist natolik najevo, že se to do ní otisklo a zůstalo v ní i do dnešních dnů. Proto se ostatních bojí a není jí příjemné, když na ni kdokoliv zvýší hlas. Když se jednou, teprve jako půlroční lvíče, ztratila, rodiče se o ni dál už nezajímali a nechali ji bloudit samotnou.

Naštěstí ji ale našla postarší lvice a starala se oni jako o vlastní. Naučila ji všechno, co k dospělosti potřebovala a Shetlandy se měla zase o něco lépe. Na svou rodinu dokázala alespoň trochu zapomenout a žila si bezstarostný život, jako jiná lvíčata. Ona stará lvice ji učila lovit, plavat a předávala jí své vědomosti. Naše životy jsou ale pomíjivé, lvice brzy umřela a Shetlandy byla opět sama. Toulala se krajem, tentokrát jako téměř dospělá lvice a všechno zvládala lépe. Tížil ji jen smutek za lvici a otevřená rána, kterou způsobili její rodiče. Proto se toulala raději sama a obloukem se vyhýbala jiným smečkám.

Shetlandy se v příběhu poprvé objevila jako lvice obtěžkaná lvíčetem, které pojmenovala Seky (alespoň tedy doufám, že si to pamatuji správně). Neměla otce, protože ten s Shetlandy dlouho nevydržel a když zjistil, že je březí, raději odešel. Ujal se jí jiný lev, který se o malou Seky staral jako o vlastní a Shetlandy byla alespoň chvíli šťastná. Tento příběh ale ze dne na den skončil a po tom, co jsem se ke psaní vrátila, už se v těm nepokračovalo - je otázkou osudu, co se s malou Seky podělo, jestli žije, nebo je mrtvá, jestli se někde usadila nebo se toulá podobně, jako její matka kdysi krajinou. Tak či onak, Shetlandy kdysi byla matkou a o své mládě přišla. Nikdo o tom neví, jen ona sama.

Obrázek namalovala úžasná Taya a jde o výjev právě z CiArského příběhu, o kterém píšu níže. ♥ Je to jedna z mých nejmilejších a nejusměvavějších vzpomínek, které z tohoto příběhu mám. Určitě navštivte její blog, purr. A abych nezapomněla, Shetlandy v CiArském plášti je také její práce. ♥

Dlouho se toulala, dokud ji packy neodnesly do CiAru, země, kde konečně našla svůj domov i přátele. A za to nemůžu děkovat nikomu jinému, než Tayi, které CiAr patří. Tam poznala milou černou kočičku Fialku (kterou můžete vidět na obrázku výše) a která se stala její nejlepší přítelkyní. Dokonce se barva jejích oček shoduje s barvou Shetlandiny hřívy. Po Fialce se seznámila s nenasytným králíčkem Stříbříkem, kterému nechtěně zasedla mrkvové sušenky - a že z toho Shetly byla chvíli špatná! - ale on se k nim jen s úsměvem připojil. Aby toho padání nebylo za jeden den málo, následně se jí podařilo do Ouščiny nory neslézt, ale efektivně skutálet.

Pro Shetlandy, coby do morku kostí divokou lvici, bylo naprostým překvapením, když před Ouščinou norou zastavil královský kočár a spolu s jejímu přáteli ji odvezl do CiArského hradu. Kde se dokonce setkala s Thaesiou Tayarinne. A dokonce od ní dostala svůj krásný plášť a Lor. Jsem neskutečně ráda za to, kde Shetlandy je nyní. Mezi přáteli. ♥