Johnny Cash.
Jméno, které není neznámé. Muž v černém. Legenda americké country hudby, která je poslouchaná a milovaná i dnes. Co si budeme nalhávat, jeho hudbě jsem propadla i já. Ačkoliv se v hudbě pohybuji především v žánru rocku, na country jsem vyrůstala a ráda si ho poslechnu i dnes, mám ten žánr skutečně ráda, je mým dětstvím.
Živě si pamatuji, jak jsem od něj poslouchala první písničku s vědomím, že je skutečně od něj. Aniž bych to sama věděla, znala jsem spoustu jeho písniček v české verzi, které má v repertoáru kapela, ve které hraje můj nevlastní táta. Mojí první, která mi rozechvěla srdce a zapříčinila, že jsem se do něj zamilovala, byla píseň Hurt. Videoklip k ní byl poslední, před jeho smrtí. Abych byla přesnější, zemřel dva dny po jeho natočení.
I wear this crown of thorns
Upon my liar's chair
Full of broken thoughts
I cannot repair
Beneath the stains of time
The feelings disappear
You are someone else
I am still right here
Bála jsem se, že jsem si ukousla příliš velké sousto. Teprve ani ne před měsícem jsem začala kreslit lidi. To, co jsem příležitostně tvořila před tím se lidmi nazývat nedalo. A teď? Stála jsem před malým plátnem trochu nejistě, štětce se štětinkami od barvy jsem držela v ruce a nechtěla se s nimi přiblížit k tomu bílému plátnu. Skeč tužkou, který na něm byl, se mi líbil a já se bála, že to celé pokazím. Když jsem udělala první tah, zvýraznila černou akrylovou barvou horní víčko oka, ruka se mi samou nervozitou třásla. S každým dalším tahem jsem si byla jistější a do uší mi hrálo mé oblíbené album od Johnnyho - Out Among The Stars.
Když se dívám na své instastories, první fotku z WIP tohoto obrázku, ukazuje se mi, že jsem ji zveřejnila před šesti hodinami. Odečtu-li dobu, co sedím u notebooku a ťukám do klávesnice tento článek a snědla svou večeři, mohla jsem na obrázku dělat asi čtyři a půl hodiny. Pět hodin, připočtu-li půlhodinový skeč ze začátku týdne.
Tento portrét je opožděným narozeninovým dárkem pro mého nevlastního tátu, který má Cashe velmi v oblibě (minulý rok ode mě a mamky dostal LP Ride This Train, a na Vánoce jsem mu koupila komix o jeho životě s názvem I see a darknes, který si chci sama přečíst). Budu jen doufat, že ho pozná.
Whoever is unjust let him be unjust stillWhoever is righteous let him be righteous stillWhoever is filthy let him be filthy stillListen to the words long written downWhen the man comes around
Tak ti závidím, že jsi spřátelená se štětci! Vždy mě tak naštve, když skeč je povedená, pak vezmu ten ďáblův nástroj do ruky a stane se z toho nerozpoznatelný flek. :D Ale pokouším se vytrvat, trošku si nastudovat to chování barev a pomalu se přesunout od tužky také ke štětcům.
OdpovědětVymazatVážně mě baví moc koukat na tvé povedené výtvory, těžko uvěřit, že maluješ lidi tak krátce. :)
Nemyslím si, že by naše přátelství bylo nějak zvláště pevné. Štětců a barev se bojím a oni to využívají proti mně, určitě to tak musí být. :D Tempera (v tomto případě akryl) se dá ještě překousnout, ale naprosto nesnáším vodovky. Brr.
VymazatMoc děkuji! :) Tak už to skutečně bude, kupodivu jsem zjistila, že mě to i baví.