Pij se mnou | Baltaire Ros

... aneb, když Shetlandy hledá inspiraci v Bídnících.

V článku s názvem O tom, jak jsem se přestala štítit lidí, píšu nejen o mých začátcích v kreslení lidí, ale také o jedné konkrétní postavě z Bídníků, totiž o Grantairovi. Samotný elf vznikl naprosto náhodou a jediným pojidlem mezi ním a mým oblíbeným pijanem je zvuková shoda jmen a záliba v lihu. To je také důvod, proč jsem v nadpisu článku použila název písničky z Les Mis (Drink With Me), kterou mimochodem, začíná právě Grantaire. Ale dost o Bídnících a mých platonických láskách.

Neměla jsem ani v úmyslu kreslit a vytvářet novou postavu. Opravdu ne - vždyť jako pro milion dalších pro něj zatím nemám příběh. Protože mi už několik měsíců nefunguje tablet tak, jak by měl, zkoušeli jsme s tátou ho přeinstalovávat. Nicméně jsem se dopídila k tomu, že v tomto se problém zřejmě neukrývá. Přeinstalovaný sice je, funguje o něco lépe než před tím, ale stále to není ideální a rozhodně ne dvakrát dobré na mé nervy. Přiznám se, že co se techniky týče, nejsem vůbec trpělivý tvor.

Ať už to funguje, nebo nikoliv, když byl znovu nainstalovaný, rozjela jsem SAI a jelikož mě v danou chvíli nenapadalo, co bych mohla načrtnout, začaly vznikat hrubé náčrty mužského obličeje (protože ženské postavy jsem se kreslit nenaučila). O elfí postavě jsem přemýšlela - a to v době, kdy jsem začínala kreslit lidi a místo George Blagdena, představitele Grantaira (zase jsme skončili u něj), jsem nakreslila elfa, protože se mu to vůbec nepodobalo, a jelikož to bylo kreslené propiskou, nemohla jsem to ani pořádně spravit. Tak, a takto vznikl můj první člověk kreslený digitálně.

Zastávám se názoru, že elfové jsou krásná a elegantní stvoření. Velmi atraktivní. V případě Baltaira to tak možná někomu nepřijde, sám se za krásného muže nepovažuje a tvrdí, že se mu elfí krása vyhnula obloukem. Všímám si, že elfové jsou ve většině případů znázorňováni jako muži s výraznými rysy, dlouhými vlasy a bez vousů. Druhé přiznání v tomto článku - jakmile to nemá vousy, nezajímá mě to. Tak to alespoň platí ve většině případech a je pravda, že si mnohem častěji všimnu muže s vousy, než bez nich. Toť pro vysvětlení, proč se odpoutávám od stereotypu elfa.

Jak bylo na začátku článku zmíněno, je to pijan. Hostince po celém Bellmoralu se třesou ve strachu, že do nich nakráčí Baltaire a vypije do dna všechny lahve vína, nechá vyvalit sudy piva a několik dní pak bude spát opileckým spánkem nad prázdnými sklenicemi. Zvláštní je, že to není nijak pesimistická postava a kromě toho, že přišel o oko, mu osud nepřipravil nic tak hrozného, aby se musel opíjet do němoty a zapomínat tak na svá trápení. Vlastně je tomu přesně naopak a tento elf je veselá kupa a nejlépe se mu pije v kruhu přátel. Inu, každý máme nějaký koníček.

At the shrine of friendship, never say die.

Let the wine of friendship never run dry.

Here's to you and here’s to me.

- Drink With Me

Baltaire je sám o sobě velmi zvláštní postavou, která není neznámá snad všem bellmoralským strážným a vojákům, dokonce ho lze často vidět v královském paláci. Není to ale žádný lord, nevlastní pozemky a vlastně ani není ve službách koruny. Tedy alespoň ne oficiálně. Je to postava, která se žaláři vyhýbá jen díky vlastnímu rozumu a proto, že je koruně mnohem prospěšnější venku, než zavřený za mřížemi. Má spoustu kontaktů a bellmoralské podsvětí zná jako své boty. Ví, co se kde šustne a nic mu neunikne. Návštěvy do paláce pod záminkou udělení trestu mu tedy vynášejí svobodu a sem tam zvonivý měšec v kapse. Je to mistr převleků a není tedy divu, že na něj nikdo z řad těch, na které práší špínu, nepřišel.

Jako jeden z mála si v mládí prošel výcvikem Silentshade, bellmoralských agentů a vrahů z řad Šerochodců. Sám však mágem není, ne Nadaným a oplývá pouze elfskými kouzly díky speciálnímu krystalu Drafger, ve kterém je jeho magie soustředěná. Baltaire ale vykazoval talent pro utíkání od problémů a dokonalé skrývání se před zákonem, až nakonec byl přijat do výcviku a v nynější době je jediným z tohoto klanu, který se může procházet po ulicích i za denního světla, bez toho, aniž by si na něj stěžoval. Abych to vysvětlila - Šerochodci jsou neskutečně citliví na světlo a jsou to především noční tvorové. Přes den tedy buď vůbec nevycházejí, nebo se zdržují ve stinných místech, v krajní nouzi chodí zahalení od čenichu po špičku ocasu.